Fascinujúce veci vôkol nás

Tvarové zákony

V návaznosti na minulý článek bych ráda zaměřila Vaši pozornost na tvarové zákony, které s minulým tématem úzce souvisejí. 

Tvarové zákony uplatňujeme pro vyčlenění figury z pozadí, zákony stanovil psycholog Max Wertheimer, který byl jedním ze zakladatelů tvarové psychologie. Pomocí těchto jednoduchých zákonů jsme schopni vnímat velice zajímavé optické iluze.

Zákon podobnosti 

Lze jednoduše vysvětlit jako tendenci našeho mozku, přiřazovat k sobě podobné tvary a ty potom vnímat jako celky. Například na obrázku pod textem se nám zdá, že vidíme bílé a černé řádky, což ve skutečnosti není pravda. 

http://www.samouk.cz/moodle/file.php/5/Obecna-psychologie/citi-a-vnimani/kolecka.png

Zákon uzavřenosti 

Máme tendenci vnímat útvary ohraničeny uzavřenými konturami jako celky. Zvláště, pokud jsou symetrické, to se našemu mozku velice líbí. Tak například, vidíte čtverce, nebo obyčejné závorky?

http://www.samouk.cz/moodle/file.php/5/Obecna-psychologie/citi-a-vnimani/ctverecky.png

Zákon společného osudu 

Pohyby, které se současně mění či pohybují stejným směrem a s určitým řádem. Například sledujeme-li z větší vzdálenosti kolony aut jedoucí dvěma směry, oba směry vnímáme jako jednotlivé proudy. Zvláště, pokud se na auta díváme například v noci z nějaké vyhlídky. 

Zákon kontrastu 

Jednoduše vydělujeme podněty, které se liší od ostatních. Například si představte, že vidíte důchodce mezi samými batolaty, asi nás bude ze všech zajímat nejvíce. 

Zákon proximity (blízkosti)

Mozek vnímá prvky, které jsou blízko sebe, a sestavuje je dohromady. Také vidíte sloupce vytvořené z písmen B ve velkém obdélníku? 

B           B           B

B           B           B

B           B           B

Zákon pregnantnosti (přesnosti)

Zde, jak můžete vidět, naše mysl dotváří nedokonalé obrazce a uzavírá je do takzvaných dokonalých forem. Nebo jsem sama, kdo vidí trojúhelník?

Zákon kontinuity (návaznosti) 

Zákon vychází z tendence organizovat podněty do souvislých linií. Též může být známý jako zákon dobré křivky. Například tento nenápadný obrazec byste jistě neposlali jinak, než jako dvě protínající se křivky, 

přitom musí tomu tak skutečně být? Křivka, připomínající oblouk není skutečná a pomyslný oblouk tvoří náš mozek, protože se mu jednoduše řečeno prostě líbí. 

Zde vidíme jeden z nejznámějších fenoménů zákona kontinuity v praxi. Naše mysl automaticky počítá s tím, že obrysy pokračují i za vyznačenými hranicemi a linie na sebe navazují. Z toho důvodu jsme opět všichni oklamáni a vidíme zase trojúhelník. 

Comments